Příloha

Sociometrie - přiblížení

Definice: Podle jednoho z velmi běžných pojetí: „Sociometrie je označení pro kvantitativní postižení pouze určitých typů mezilidských vztahů, a to těch, které nazýváme preferenčními [resp. sociopreferenčními – J.H.] vztahy, jež se dají popsat pomocí pojmů přitahování, odpuzování a indiference s ohledem na výběrovou situaci.“ (Petrusek 1969, s.87) Zjednodušeně řečeno respondenta postavíme do situace, kdy si má pro něco vybrat společníky, resp. jedince, které za společníky určitě nechce, a sledujeme počet vzájemných výběrů apod. Několik pojetí zdůrazňuje, že sociometrie zkoumá pouze vtahy odhalitelné osobním sdělením, tzn. ne například pozorováním. Podle Morena má být poznatků užito k restrukturalizaci skupiny.

Užití: Sociometrie zahrnuje řadu technik, z nichž nejpropracovanější a nejužívanější je sociometrický test. Podle Morena aj. si však zachycení složité skutečnosti žádá víc různých postupů, nelze se tedy omezit jen na sociometrický test, jehož užití ostatně Petrusek problematizuje. Petrusek uvádí upravenou verzi dělení sociometrických technik Ake Bjerstedta [s.104-105] na 1) Diagnostické (určení sociopreferenčních vztahů) – přímé preferenční techniky (sociometrický test jako nástroj sběru dat a sociopreferenční diagram – sociogram – jako způsob zpracování dat) a nepřímé preferenční techniky (založené sice na pozorování bezprostřední interakce, ale zdůrazňující sociopreferenční ohledy: test spontaneity a test rolí). 2) Terapeutické (sociatrické), které uplatňují poznatky diagnózy k restrukturalizaci skupiny. Moreno k technikám sociometrie řadí např. i psychodrama a sociodrama. Je vhodné sociometrii kombinovat s jinými technikami a zkvalitnit je tak (pozorování).

Sociometrický test je získávání dat výhradně metodou osobního sdělení v sociopreferenční situaci. Tato situace může být obecná (Koho ze skupiny máte nejraději?) nebo mnohem častěji specifická a zaměřená buď na některou ze základních skupinových činností nebo na socioemoční vztahy členů. Může být buď reálná, známá všem zúčastněným ze zkušenosti, nebo potenciální, dosud neprožitá, ale přitom taková, že si ji všichni dokáží dost dobře představit.

Existuje řada příbuzných postupu, tzn. takových, které jsou předmětně zaměřené na malé sociální skupiny a „v nichž významnou roli hraje fakt volby výběru a vlastního, tedy subjektivního – chcete-li – hodnocení interindividuálních vztahů.“ [s.107-109] Petrusek zmiňuje tyto:

  1. Stupnice skupinové účasti – udává efektivnost účasti na životě a činnosti skupiny.
  2. Preferenční záznam ve skupině – každý člen skupiny dostane seznam ostatních a má každého ohodnotit na škále s krajními body sympatie – antipatie. Není tak pominut žádný člen a spíš obdržíme i negativní výběry (antipatie), vhodné pro skupiny do 10 osob.
  3. Odhady času – respondent má uvést, kolik času by chtěl strávit interakcí se zbývajícími členy skupiny buď podle nějakého určitého kriteria nebo při stanoveném časovém omezení. Je časovou specifikací preferenčního záznamu.
  4. Hádej kdo“ - slouží k určení, jak se jedinec jeví ostatním. Předložíme popis chování nebo soubor psychologických, fyzických, charakterových, morálních či jiných vlastností a necháme respondenty odhadnout, na koho se nejvíce hodí.
  5. Multirelační sociometrický výzkum – nejde o techniku, ale realizaci postupu; sociometrická data jsou uvažována ve vztahu k souboru proměnných.
WebZdarma.cz